7. Žel, komu se šťastně zasednouti

Žel, komu se šťastně zasednouti

V plzeň statků světských podaří,

Že se marným dýmem dá odouti,

Jenž mu mysl pýchou napaří.

Což mníš, štěstí plod že tvé jest síly?

Sveřepý ti vzejde pýr a mech,

Nežehná-li Bůh tvé skromné píli,

By zúrodnil setbu jara dech.

Všeho, co máš, Boha dárcem zova,

Věrně na mysli měj pravdy slova:

S pýchou hlouposť, rodná sestřice

A za nima chodí palice.