7. Zvučně znějí zvonů hlasy svaté,

Zvučně znějí zvonů hlasy svaté,

K posvíckám se strojí osada,

Mládež kvítím cestu vykládá,

V chrám se hernou ňádra bohem zňaté;

I mé sardce pudem divným jaté

Tam mé nohy jíti nabádá,

Netuše že tu je prorada,

Milka v pouta více vkuje zlaté:

Sotvy vkročím, vidím v bílé říze

Letmo klečícího anjela,

Ducha v nebi měl a oči v knize;

A když pohnul tvář a hlávku vznášel,

Koho zděšenost má uzřela?

Tu, co ondy při lípě sem našel.