70. Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce,

Jaro vzniká, aj mhu’ plaší slunce,

Zefyr loutky nese trávníkům,

Strom již stínem hoví poutníkům,

Slavík zpívá z kvetového trůnce;

Tam laň plésá, onam křepké junce,

Zde se niva směje rolníkům,

Motýl k sadu, kachně k rybníkům,

Zlatá spíchá včela ku medunce.

Vše se těší, kochá, líbá, skáče,

Všudy láska, žerty, lahoda,

Jen mne tisknou tužby, vzdechy, pláče;

Jen mne nejmou jara ani léta,

Nehne slunce ani příroda,

Co mne zbavil osud duše světa.