70. Meta.

Poutník ticho v bludném postál lese,

Noc mu kryla známky v pěšině;

Slunko vyšlé jasní v lesině

Stezku, a již dál se poutník nese.

Zima táhne – ptáček spěchá, kde se

Jaro skvěje v šťastné dálině;

Vlnka malá v tiché lučině

K okeánu spěje v šumném plese.

I své metě plésají mé zraky –

Brzo bude loďka v pochodu

Z ducha končin zakalených mraky.

Plésám jaru mého národu,

Duše má tam najde potravy,

Volný duch se k letu zotaví.