71. O podivných choutkách.

Jsouť podivné člověčenstva choutky:

Jedni chválí město, druzi ves,

Těmto smutek sluší, oněm ples.

Jedni hledají tajemné koutky,

Druzí hospody a plné soudky,

Těm se líbí zahrada a les,

Oněm nadevšechno kůň a pes,

Aneb lahůdek plné kornoutky;

Jeden po mrzké mamoně baží,

Druhý v modě spásu nalezá,

Třetích různice a sváry blaží.

Choutka má a kousek mého nebe,

Jež mi blaha veždy poskytá:

Jasné tváře vidět vůkol sebe.