71. Po nemoci.

Dlouhos, luno, pode mrakem dlela,

Nemoci mrak i mou duši střel;

S tebou hovor, zpěv ne více zněl,

Stáleť duše má jen v hoři bděla.

Zas se luna jasně pozaskvěla,

Stranou černý mrak již odešel,

A tu poblesk přeradostně spěl,

Hned se luna k loži mému chvěla.

Takéť, luno, i mé sňaty mraky

Rukou předrahého přítele,

Tebeť zdravé vítají mé zraky.

Svrženy jsou ducha mého tísně,

Nyní nově počnem veselé

Šepty, hovor, a ty milé písně.