72. Každým dnem moc nad přírodou roste,

Každým dnem moc nad přírodou roste,

Celá musí nám býť v úsluhu;

Zapřáhni se, díme, ku pluhu

A tvé ruce břemen zlých nás sprosťte.

Hrome, blesku, páro, teplo kdo jste?

Postavte se tuto do kruhu!

Služko vodo, měj se k soustruhu,

Světlo, záře – písma naše noste!

Slyší příroda a zuby skřípá,

Pýchy lidské palác podmílá,

Jedy zlé z úst na lid vysýlá.

Tajnou umou úklady nám slípá,

Volá větry, shání blesky v kupu

A jim lidstvo dává na potupu.