72. Labe, Visla, Volha ani Neva,

Labe, Visla, Volha ani Neva,

Ni vln tolik má břeh Dunaje;

Všechněch sedm kopců Tokaje

Hroznů více nepřináší réva;

V Krkonošech zelin ani dřeva,

V Tatrách zrn víc zlatých nezraje,

Co mé oko, ztrátu pykaje,

Každý večer slzý navylévá.

Není stezky, sluje, háje, skály,

Není trávy v celém okolí,

Jenžby rosy mé již nepoznaly;

Každý járek, ptáče, větev stinná,

Naučené mým již hlaholí

Nářkem slova: láska, osud, Mína.