72. Pro vlast.

Zůstaň vlasti věren, byť krev pro ni přišlo vylévať,

Buď zbožným vždy věren dávnověkosti mravům.

Bývej vezdy včelou, jenž ač zlou schvácena bouří,

Pro sladké z těsné ohrady plásty letí.

Buď nořičem; z hrudi své jen sličné perly vynášej,

A v sličný odkaz otčině své je zanech.

Buď ze stříbra zvonem, rozhlásej v souhlasu jemném

Věsti mravů zbožných všem kraje svého stranám.

Buď Krésem štědrým! ze své pokladny pořáde

Na vlast svou z blažných syp dary hojně rohů.

Buď sličným v okoličnostech svých úloh Adónem,

Ať vlast před cizinou můž honosit se tebou.

Leč nejdřív buď Alexandrem, vše zlovášně přemáhej

A v podnož skládej všechny udatně Bohu.