72. Slávie! o Slávie! ty jméno

Slávie! o Slávie! ty jméno

Sladkých zvuků hořkých památek;

Stokrát rozervané na zmatek,

Aby vždycky více bylo ctěno;

Od Uralů Tatrám na temeno,

V pouštěch kde má vedro počátek,

Až kde slunka mizí dostatek –

Království jest tvoje rozloženo:

Mnohos nesla, a však křivdy činů

Nepřátelských všecky přežila,

Ba i špatný nevděk vlastních synů;

Tak, když jiní snadno v půdě měké,

Ty si trůny sobě tvrdila

Na století rumích dlouhověké.