73. Stokrát činí, stokrát denně lomí

Stokrát činí, stokrát denně lomí

Lichý semnou Milek příměří;

Nastojte, kdo lidem uvěří,

Bohové budou bez svědomí!

Vítěz divý prosbou opitomí,

Lovec krotne padlou nad zvěří

Vládce blesků sám kde udeří,

Tam hned deštěm škodnou střelu chromí.

Mne již roky jarmo hněte manské,

Ohněm hořím, jako poledním

Nemrou sluncem pouště afrykánské;

Však mých slyšet, vrah můj, bolů nechce,

Ba čím více každým posledním

Šípem blednou, tím se více chechce.