73. Tajemný háj.

Pousměj se, luno, jasnou září

Na snů plné toto podolí;

Jarní noc mě zove do polí,

Kde rád snívám v šerém jejím šláři.

Osvěcuj mi stezku, tam kde září

V známém luhu svaté plápoly,

Tajemné kde slýchám hlaholy

S výše znící ku pozemské tváři.

Již tam orloj temně se ozývá

Na věžině skryté v lůnu hor,

Již má cesta do tmy háje vplývá.

Tu se udám za keř plný květků,

Taj se duchu – v tichý skryj se bor,

Nyní počnou slova tvojich předků: