74. Mládež.

Tam v proudech čistých mládež koupá se za rána,

Jim hruď a tvář líbá v zápase libě voda.

Slunko se jim dívá a chtějíc jim ukázati přízeň

S pozdravením šle milým posly paprsky na ně.

Sotva že rozpíná mládec tam rámě k plování,

Objímá ho tudíž vroucně milenka vlna.

Jak nese jej! Jak jej třímá! Jak vedro mu vroucí,

Jenž mu v mladém hárá ňádru, lahodně chladí!

Teď s ním pohrává, teď sladké písně mu suslí,

Postavným tu na něj buble na bílo hněvem.

Avšak což mu šepá, že v radosti co v proudě se koupá?

S tváře milý úsměv jak s těla tok se line;

Vykládá-li o tom, jenž jí se na lůně zrcadlí

Ve své přeslíčné kráse a slávě, nebi?

Neb snad o báječném úsilně mu pokladu věstí,

Jejžto ve podproudné komnatě strážně chová?

O nevěř mládenče vabům! Snuje v hloubi se úklad,

Jak had v trávě, tají v skoule se Skylla na tě.

Nymfa tvojich pěstot žádá nabažiť se a stáhne

V strázni dolů do svých krystalitých tě loží.

Střez se jejích lísot zhoubných a posíle si údy

Ke květným z proudů ber se za čerstva břehům.