74. Škoda! že co slavím já a vzívám,

Škoda! že co slavím já a vzívám,

Vzor všech malířů a řezbářů,

Proto přijít musí do zmarů,

Že tak málo posluchačů mívam;

Slávu s krásou Slavům odekrývám,

Ale Němců řeč a Maďarů

Větší díl mi mojích čtenářů

Ukradli tak, že sám sobě zpívám:

Ostatní pak daleko jsou bratří,

I tam nerozumí Slovanu

Slovan, což jen více bolest jatří;

Předce budu pěti Její chvály,

Nebo jestliže já přestanu,

Začnou hory křičeti a skály.