74. Zdlouha lezou hoře mého kroky,

Zdlouha lezou hoře mého kroky,

Tvrdo měknou noh mých okuje;

Již své dvakrát čerstvým věncuje

Karpát révím, co já chřadnu, boky.

Mámí láska; v štěstí běží skoky,

Pod neštěstím ledva putuje,

Blízkost pálí, dálka sužuje,

Rozkoš chvílky, žalost čítá roky;

Dříve tuším slunce jasné svadne,

Sníh se bílý bude černěti,

Dunaj vyschne, nežli žel můj schladne.

Moří láska, toho v léčku lapí,

A však mámli bolest trpěti,

Volím takou, která pěkně trápí.