75. Jitro.

Jitro milé vzchází, blednou již hvězdy na výši,

Ke sladkým procitá dřímoty ptactvo zpěvům.

Obledlá v závoj si halí tvář ve studu lúna,

S hejnem hvězd skrývá tam za oním se lesem.

Rozlévá se na hor temenech všady záplava růžná,

Věst o milém to jeví příchodu slunka zoře.

Vonná kvítka tušíc příchod toho vládyky rosnou

V rozkoši přeblažené tvář mu v zrcadlo strojí.

Matko a Panno svatá! Obraz toť příchodu tvého,

Obnovilas příštím veškery jitra divy.

Světská bledla zlolest, temná vin mrákota zašla,

Svět různým oskvěl víry a lásky svitem.

Kdož tebe Máť nectí, příznivcem Christa nebývá,

Bez jitřenky rudé příchodu slunko nemá.