75. Odplata za nevěru.

Měl jsem děvče modrooké,

Bylo jako z růže květ;

Srdci mému blaze bylo,

Rájem byl mi tento svět.

Blaze bylo srdci mému,

Rájem byl mi tento svět;

Kdyby mi tak vždycky bylo,

Chtělbych živ býť dvě stě let!

Chtělbych živ býť věčně věků,

Po smrti bych netoužil;

Láska by mne oblažila,

Smutek by mě nesoužil.

My jsme se již rádi měli,

Než jsme o tom věděli;

Chodili jsme do kostela

Spolu každou neděli.

U večer jsme sedávali

Při měsíčku pod dubem,

Kde se naše holubička

Líbávala s holubem.

Tam kdys v tichém rozmlouvání

V oči jsme si hleděli;

Že se věrně milujeme,

Teprva jsme zvěděli.

Byli jsme jen jedna duše,

Jedno srdce, jeden cit;

Myslil jsem, že nic nemůže

Nás od sebe rozloučit.

Pán Bůh sám ji za to naprav,

Že mým srdcem zhrdala;

Věrného-tě opustila,

Nevěrného dostala.