75. Spolku míjím, v tichu bolest kořím,

Spolku míjím, v tichu bolest kořím,

Buď se den, buď večer přiblížil;

V pouštěch smutných, kdeby nevyžil

Barbar bludný, já sy ráje tvořím;

A však darmo oči vyschlé mořím,

By sám sebe v slzách pohřížil,

Anť již roky jako ohnižil

V žhoucým živlu, s duší, s tělem hořím;

Čas by již byl míti utrpení

Bohu tomu, který podpálil

Dům, a v popel obrátiti lení;

O, že jsem hned na pomezý zticha

Žháře oulisného nevzdálil,

Teďbych rád, než pozdě honím bycha.