77. Aj, ty Labe, proč tak slzou mutnou

Aj, ty Labe, proč tak slzou mutnou

Měníš zlaté vlny v kaliště?

Zdaž si pilo někde z bojiště,

Čili zpláklo z kořen Horu Kutnou?

„Ne, já skrývám vinu v sobě smutnou,

Záštně Slávy synů roztříště,

Ach snad více než mé řečiště

Písku nosí, vraždou přeukrutnou,

Břehy oba, k oustí od studnice,

Věky ode časů pohanských,

Na mne lkají, světu žalujíce.“

Hřích to ovšem, a však utři líce,

Budiž, jménem bratr slovanských,

Milost tobě: ale nehřeš více!