77. Nechápal svět tajných, jenž se dějí

Nechápal svět tajných, jenž se dějí

Divů v Mesmerově stolicy,

Oni trnou bázní mořícý,

Tito lají, jiní se mu smějí;

Kýž se jednou přesvědčiti chtějí:

Jak to snadno duši letícý

Z prostranství a z času temnicy

Sobě stkanou nechat pod šlepějí;

Seč je srdce, proč ne dary hlavy?

Seč je láska, proč ne umění?

Seč je osud, proč ne lékař zdravý?

Mé již dávno, samo sebe ruše,

Má již dávno, k svému trápení,

Tělo jinde, jinde bydlí duše.