78. Pavučina.

Z kratochvíle slon se houpal

V pavučině hebounké,

V které pavouk mušku skoupal,

By z ní vyssál mízy slaďounké.

Muška se nad slonem rozhorlila

Řkouc: To býti má křesťanská láska?

Byť i slečna ducha vypustila,

To se nic netýká břichopáska?

Bys mě vysvobodil, čest ti káže,

Já vím, z vděčnosti co učíním,

Ruku ti podám, ať kněz nás sváže,

Pak tě zavždy v strastech zastíním.

Slon praví: Čest pavoučímu právu!

Pro mě nesmí pavouk ujmu mít;

Budem obá míti věčnou slávu,

Chceli mě za tebe, muško, vzít.