78. Vůkol rokle k vraždě čnícý pluji

Vůkol rokle k vraždě čnícý pluji

Půtku veda s moře vlnami,

Ty mi kyneš k sobě rukami,

Než mrak, větry, saně oheň dují;

Doufám, zoufám, tonu, vynikuji,

Již se slza míchá s slzami,

Ruku lapám, chtěje skalami

Vzhůru, anť se v propasť semnou sují.

Pohřebte mne tedy, pohřebte mne

Živly krotší mého osudu,

Pohřebte mne v hroby země temné;

Ukaz mizne v duši nechav smutek,

V němžto sotvy mysli nabudu,

Zdáníli to bylo čili skutek.