78. Zbožněn svými, proklet nepřátely

Zbožněn svými, proklet nepřátely

Věrně vstoupím před trůn věčnosti;

Hned se ples a sláva rozhostí,

Ze všad vítající hlasy zněly.

Poprvé se oudy moje chvěly,

Když mě nebe bralo do hostí;

Že jsem hájil vlast svou činností –

Za to nebesa mi chválu pěly.

Protož hlásám tuto zemi víru,

Lkající jen k nebi, pomozte!

Ze mne beřte nemylnou si míru.

Setřete hmyz ducha zkázy chtivý,

Z jádrať – ze slupky strom neroste,

Potom věčně vytrváte živi.