79. O, kýž aspoň, jako někdy v štěstí

O, kýž aspoň, jako někdy v štěstí

Přítel v trýzni těchou přispěje,

Jenžby kleslé křísyl naděje,

Smích a žerty míchal do neřesti;

Nic, jen jedno pouť mi příkrou klestí,

Tím jen srdce tytýž okřeje,

Jako poupě, když ho šlepěje

Horka shnětly, Nymfa opět pěstí;

Ty hro sladká zvuků melodyckých,

Vy mých cytů truchlých nádoby,

Dítky nebes v slovích skryté lidských;

Bez vás sotvy byloby mi tísně

Dvou zlých bohů nésti poroby,

Bez vás, třetím dané bohem, písně.