79. Přírodomil.

Pryč ze města, tam do šumných borů

Slýchat ptáčků láskavých hovorů

A potůčka vlnek bublání,

Rozmlouvat s jitřenky cudnou září,

Shlídat se v měsíčka bledé tváři,

Čítat hvězdiček plápolání. –

Pane Bože, vyslyš ubožátko,

Učiň z něho srdečné telátko,

V přírodě by pravé měl stání.