79. Zpěv.

Kdož tam písně pějí v nesnosném vedru horoucím?

Ptactvo mlčí, kvítí prahne, mře v žízni chotár.

Ten jich zpěv po horách a dolích se mohutně ozývá,

Jak když rozléhá mocně hromův se hukot.

Toť zpěv poutníků! Nečijí oni svízelů vedra,

An hárá v ňádrech víc vnitrný jim oheň.

Nuž poutníci milí, počkejtež na mne maličko,

Já též k Matce Boží žáry ty lásky čiji.

S vámi tu pouť vykonám, máteř budu chváliti s vámi,

S vámi chci jí oltář žertvami lásky zdobiť.

Tak se její sladké nabažím dost lásky mateřské,

Tak ráj v ňádru blahém odnesu šťastně domů.