8. Ach, jedenkrát jsem šťastný byl,

Ach, jedenkrát jsem šťastný byl,

Když s dívkou svou jsem věnce vil,

V ně růže klad’ a lásky květ,

A naděj’ sladko do vnitř plet’.

Ten čas šel do hrobu již spat,

V mém srdci ale neuvad’.

U vínek sám teď kvítky vinu,

Však místo růží – rozmarinu.