8. Do památníku.

Jedno kvítko rád-bych vložil

ve tvou knihu k paměti,

v kalich jeho čisté složil

srdce svého oběti,

aby, až tu orla letem

chvíle tato pomine,

lásky ráj i s pestrým květem

burným časem pohyne,

jistou tobě známkou bylo,

že mé srdce nelhalo,

řkouc, že tobě, co mu zbylo,

přátelství ctné zavdalo.

Proto zpomínka až čilá

k těmto listům zaletí,

rci: „Co ústa vyslovila,

věrná duše pečetí.“