8. Dva sny.

V noc, kdy mojich dětí matce narodil se syn,

v konejšivý klesla spánek, – a v něm se jí zdálo,

ve hledišti divadla že na sta světel plálo,

ona vavřínů a růží měla plný klín.

Na jevišti hrál a zpíval drahý její syn;

všecko jásalo mu vstříc a vše se na něj smálo –

Matce rozkoší sta v ňadru píseň štěstí hrálo...

Výklad dala snu, syn umělcem že bude jmín.

Já však v několika dnech měl po té hrůzný sen,

že jsem s hochem, jenž nám nadějně tak vyrůstal,

na loďce plul kalnou vodou v lůně pustých skal.

Loďka náhle zkolísala, hoch z ní vypad ven...

V zoufalství jsem po něm hnal se ve hloub kalných vod –

darmo... hoch v nich na vždy zmizel, – s ním můj vymřel rod!