8. Náděje.

O nebem skvoucí náděje,

Kde tvá se berla zaskvěje,

Tam sladká blahost s blankytu

Se ocitá hned k obytu.

Kde nebeský tvůj kročí chod,

Tam útěchy hned roste plod,

I ve tvém pouhém obraze

K nám zasvítá slast k oblaze.

Když svět nás šálí omamem,

Dme peruť tvoje balzamem

A od nebeských od sadů

V hruď leje božskou osladu.

Kde chodec dráhou povzdychá

A nuzák hladem usýchá,

Když růždka tvá tam zavítá,

Strast veškera preč klopýtá.

Ó sejdi s nebes úporů,

Choď kolem v sladkém hovoru

A kapej masti líbezné,

Kde bol a strast se nalezne.

Mé vnitro jest dům zlob a mdlob,

Slast každá nalezá v něm hrob,

Zveď nade mnou hůl života,

Ať mně též radost vzbleskotá.