8. PANNĚ ROŠROVÉ jako Preciose v hře téhož názvu.

Jako kvítko ptactvem zanešené,

Z přerozkošných vyšlé lučin klínu,

Nově květe v houšti opuštěné

I zavání v starých dubů stínu;

Šetří dívka krásná citů jemných,

Oddálená od rodičů svých,

Ode vlasti; v zboru lidí zlých

Pochována v lůno lesů temných. –

Tuto dívku jsi nám představila, – –

Ba co pravím – představila jen?!

Preciosou Ty jsi samou byla,

Před zraky jak noc by vyvábila

Obraz její v čarokrásný sen.

O, kdoby se s Tebou nebyl soužil,

Po rodičích kdy jsi zatesknila? –

Po vlasti kdoby byl nezatoužil,

Pro ztracenou kdy jsi slzy lila? – –

Mnohé oko skrze slzy zřelo

„Do Valencie!!“ když ze rtů Tvých znělo,

Děvče lásku přemoci když chtělo!

A jak zraky v krásném ohni plály,

Líce Tvé když spanilé se smály,

Ranní jako na východu zář;

V náruč když jsi matky milé spěla,

Svého kdy’s milence sobě měla,

Patřila své vlasti svatou tvář! –

Přijmi díky, děvče přespanilé,

Vlastenců jež jmenem podávám;

Neboť kouzlo hry Tvé ušlechtilé

Sladký večer spusobilo nám. –

Kráčej pevně v dráze nastoupené,

Hra Tvá často zbudí bol i slast,

Chovej lásku k vlasti drahocenné,

U cíle, po cestě dokončené,

Ověnčí Tě naše Česká vlast.