8. Poselství.

Uslyšev démant v bohatých palácech

Podsvětů temných o leposti růže,

Rozkochal v ňadrách vznětivých horoucím

Lásky se ohněm.

Nač hynouť tužbou? si praví; poselství

Radš volím vyslať s bohatým komonstvem

A s věnem skvoucím; odoláli kráska

Nádheře skvostů?

Došlo přeskvoucí to poselstvo k růži.

Kráska uhlednouc bohaté ty perly,

Předrahé spatříc kamení v libostné

Ploula radosti.

Leč když od poslů projeví se důvod

Těch darů přímý a posel přichází

K námluvám, náhlá zbledalost olívá

Líce panenské.

Posly žas jímá. I chtějí se tázať,

Proč ta překrásná takovou milostka

Zbledla úzkostí? Čili jsou to známky

Lásky ochotné?

Růže však stoulí v mlčení tajemném;

Leč slavík, jenž kryl v sklepeních se jívy,

Choť její dávný, velebiť započne

Písněmi růži.

Růže ruměncem zarudá novotným,

Tvář se jí krášlí spanilej; milostněj

K pěvci pohlédá a z niter vyzývá

Sladčeji vůni.

Tož posel vroucnou jich obou zře lásku

Zpět domů s darstvem se vrací; a démant

Výsledek spatře takový z bolestné

Tužby dohárá.