8. V noci bloudil jsem,

V noci bloudil jsem,

Jako bouře v černé chmuře snící

V sobě tají blesků hrdou svíci;

A duch můj se rozstřel v kraje dálné,

Jako vrby Babylonu žalné;

Tu přiskočil ke mně anjel Páně,

Žhoucí věnec písní vtisk’ mi v skráně.

On mě požehnal,

V čelo celoval, se ke mně kloně,

Křídlem palmovým mou hlavu cloně;

K hrobu každému mě mlčky vedl,

Na každý si s tichým pláčem sedl;

Jeden však jsme nenašli v svém hoři,

Ach, tenť v bouři je, tenť v šírém moři!

To je pro tě hrob,

Posle boží! ne-li prach a kámen;

Ty jsi světem nesl boží plamen,

Ze světla jsi musel rubáš míti;

Neboť komu přáno Boha zříti

A kdo jeho meč a slovo jesti,

Musí světa kříž a kletbu nesti!