8. V tajemném když světle noci

V tajemném když světle noci

k hvězdné nebes pláni zřím,

mním že andělíčků hlasy

s každé hvězdy uslyším.

Však ty hlasy – větrů vání,

žádostivé duše klam,

a já přec, ač nerozumím,

rád těm hlasům naslouchám. –

V oko tvoje, drahá, patře

skvělé nebe blaha zřím,

i těm němým čarozvukům,

hudbě očí rozumím.