80. Kapla.

Aj kaplička milá na onom jak kopci se leskne,

Jak hlídá v zbožném úvalu s výše klidu!

Pojď druhu můj, pohovíme si tam pod prochlady stínův,

Jež květné v sladkém šeptotu lípy mecí.

Jest tam Panna drahá, božské má v náruči dítě,

Usmívá se a zdá nám se lahodně kynouť.

Tož se vydáme na pouť; než dříve jsme růže utrhli,

A z nich kytku jsme v dar Matce přinesli Boží.

Půvab nás tu ovál, láskou nás objala Mátě,

A z božského na nás dítěte vála milost.

Kdož tu opíše blahost, jakovou jsme pocítili v ňádru,

Sladce uhostilo nám v ňádru se všecko nebe.

Tak jsme odešli blazí. Blankyt se na obloze modral,

K souhlasu s námi celé v úsměvu plálo nebe!