80. Sejití.

Bůže jitra z nebe záhy svilo

Zlatou kadeř o temena hor;

Zmizli duchové a jich hovor –

Z něhož srdce moje blahost pilo.

Jako rájské ptáčky – plésá milo

Slunci hvězdek nepočetný sbor;

Zemi snímá se již temný svor –

Nad hory již slunce vystoupilo.

I hvězd našich slavosejná líce

K země zachvěla se nížinám,

Vstanoucímu slunci plésajíce.

I nás minou tmy a noci hrůzné,

Záře vyjde nová krajinám –

V jednoť půjdou slunce – hvězdy různé.