81. Věstci polští – zanícená kráska,

Věstci polští – zanícená kráska,

Která zjevy sladkých pěstot ždá,

Z jejíž hrudi oheň pořád plá,

Jasný oheň – vroucná k vlasti láska.

Tato láska – čarovná to páska,

Ježto všude mocná kouzla tká,

A ty zvuky, jež jich lyra hrá,

Hvězdných světů lichotivá hláska.

Avšak ruhot zní v té vaší písni;

Stožnujete v bolů svojich tísni

Vlast svou s církví, s Christem samy sebe.

Takým písněm nepožehná nebe.

Pomněte, že na rouhavé zpěvy

Nebe můž jen vylévati hněvy.