82. A co teď jsem viděl za zázraky

A co teď jsem viděl za zázraky

Sebrav duši lékem zmařenou,

Neuzří se, pokud zelenou

Hvězdu tuto slunce hřejí šlaky;

Neb se zticha tenké zlatomraky

Vůkol ní a vůkol rozklenou,

Již jen clonu s jejích ramenou,

Tvář, šat vidno, pak vše miznou znaky.

Jen vůz ještě a dvé hrdličátek,

O něž Milek stužky ovinul,

Zříti posléz skrz ten živlů zmatek;

Schápám se a makám za ní jdoucý,

Než jen vůni, v níž se rozplynul,

Zanechal ten obraz bělostkvoucý.