82. Pokračování o divných těch oučincích.

Jindy varoval se Bolín druhů,

Život vedl smutný, zavřelý,

Maje bol a trud na zřeteli,

Co počínal, nic mu nešlo k duhu.

Více majetnosti nežli dluhů,

Nic nezdílel s svými přátely,

A když ples mu zjasnil oučelí,

Štítil objevit se v bratrů kruhu.

Nyní jaková s Bolínem změna?

V líce vrátily se úsměchy!

Z milé stala se legalní žena,

Kolem rtů mu nyní hrají smíchy;

V sňatku našel blahé útěchy;

Není již to mládec smutný, tichý,