84. Jak se libí.

Volal hovniválek na včeličku:

„Sedni ke mně, mlsný příteličku,

Můžeš se zde rovně dobře mít.“

Uplila včelička usmívavě:

„Každý jiný dar má ve své hlavě,

Já nemohu z hotového žit;

Komu lejno voní, vše pak smrdí.

Já si z čerstvých květů tvořím strdí.

Budoucnosti stavím krásný byt.“

Hovnivál zabručel: „Jdi ohyzdo!

Jeli co vonnější nad mé hnízdo!“

A pak hrdě počal dále rýt.