84. Pokračování o zpomínce na matku.

Kéžbys mohla, o předrahá máti!

Nazpět se navrátit ze hrobu,

By mně možno lásky zásobu,

Jakouž jsem se učil teprv znáti,

Když Tvé srdce již zůstalo státi,

Nazpět v Tvou vyliti útrobu!

Chtěl bych, všecku světa ozdobu

I co milé mi, za oběť dáti.

A však, bohužel! se nenavrátí,

Do tmavých co kleslo do hrobů,

Marno tedy truchlivět a lkáti;

Leč k té pravdě vždy se budu znáti,

Ježto pronikla mi útrobu:

„Nic vyššího nade lásku máti!“