85. Růže.

By František Jaroslav Vacek Kamenický

Když jsem já byl malé robě,

Matičku jsem celoval,

Líce její jsem hladíval,

Věrněť jsem ji miloval.

Když byl ze mne mládeneček,

Kvítí jsem si trhával,

Z fialek a sedmikrásek

Věnečky jsem plítával.

Po rozkvětu své mladosti

Růži jsem si pěstoval,

Každé ráno ji zalíval,

Neboť jsem ji miloval.

Když jsem růži vypěstoval,

Listí s růže spadalo;

Spadalo – mně ubohému

Ostré trní zůstalo.

Zůstalo mi ostré trní,

Do srdce se vedralo,

A je za upřímnou lásku

Až do krve zbodalo.