85. Sám sem někdy myslel, že již svému

Sám sem někdy myslel, že již svému

Losu vzdorovati nebudu,

Ani odpor klásti osudu,

Jenž můj národ tlačí, ohromnému;

Svět se přece nehne k vůli tvému

Asnad mámivému přeludu,

A kdo může říci bez studu:

Toto učiň! Bohu všemoudrému?

Než jak hada chraň se této hnilé

Nízkých mudrlantů podušky,

Každý, kdo má srdce ušlechtilé;

Bůh když běhu světa cíle značil,

Neproměnil duše na služky,

Ale právo dcer jim dáti ráčil.