86. I když bloudí, ještě bývá milý

I když bloudí, ještě bývá milý

Onen vyšších letů mládenec,

Jenž si skutky svými na věnec

Trhá každý kvítek ušlechtilý;

A jest pravdy přítel, krásy čilý,

V lásce čisté vroucí milenec,

Přitom hoří i jak vlastenec,

I jak člověk dobře zasloužilý:

Byť i těkal myšlenkami svými

Někdy v říšech asnad nemožných,

Nechať mlčí nade řečmi zlými;

Nenadá mu proto kvapným šklebem

Nikdo vrtochů a bezbožných,

Leč ti, co jsou živi samým chlebem.