86. Poď ó smrti, těchto osyřalých

Poď ó smrti, těchto osyřalých

Sprosť mne strastí těchto žaláře;

Proč dlím ještě klamu nezmaře?

Zem již nemá pro mne bytů stálých;

Tam Ji uzřím, v oněch jasných vzdálích,

Kde Ji slaví jaro po jaře,

Kde Jí hvězdy pějí žaltáře,

Kde z ruk božích pije slasti kalich:

O, tu rozkoš! ó cyt beze hlasu!

Když tam i já, aspoň zdaleka,

Vzývať budu Její ctnost a krásu.

Bratří, komu dáno žíti snáze,

Ten nech při mém hrobě počeká,

A rce: „Ten žil, aby zemřel blaze.