89. V tužby chvatu křídla k letům beru

V tužby chvatu křídla k letům beru

Tam k ní po široké prostoře,

Když se slunce loučí na hoře

A hvězd ruky vedou noci dceru;

Nehoví však osud mému peru,

Dálky stokrát více přispoře,

Nežli tomu, jenž svou přes moře

Každonočně navštěvoval Heru:

Jeden cíl než různou máme cestu

Leandře, noc tobě z Abydu

Dosti, a mně týdne málo k Sestu;

Tvému tam jen měkolomné stály

Na překážce vlny poklidu,

Mému tvrdé Krkonošů skály.