9. K dívce.

Aj, hříbátko Thracké, proč se

Přede mnou tak v útěk dáváš?

Což pak, že miláček Bohův,

Že jsem básník, nepoznáváš?

Kdybys chtělo, byl bych hotov

Tebe uzdou opatřiti,

A pak na rejdišti tebou

Pravidelně otočiti.

Leč ty raděj na lučině

Poskakuješ sem tam směle;

Neboť nenalezlo’s dosud

Příhodného krotitele.