9. Kdo tak pozdě večer do žaláře

Kdo tak pozdě večer do žaláře

Do tmavého v píli přichází?

A kdo v zápětí ho provází?

Přívětivá obou jesti tváře!

Osvěcuje tmu svítilny záře;

Vězeň z dřímoty se vyrazí –

Leká se, že jdou již s provazy,

K popravní by vázali ho káře.

Než strach jeho brzo v slast se mění;

Vidíť, že to samo jesti Kníže,

A že přináší mu – propuštění! –

Také skutky činí víra kříže! –

Z nebe zazněl pak tu ohlas jemně:

„Byl jsem vězněm, a on přišel ke mně!“