9. Krásný jest zvuk, který vychovaly

Krásný jest zvuk, který vychovaly

Ukou prostou ruky přírody,

Mnělbys, že se z křovin hospody

Vlaských mistrů, sýně z lesů staly.

Krásnější však, jemuž v lidských daly

Rtech již ceny kunsty svobody,

Kde moc kladou zpěvu lahody

V duše slov, by um i smysly jaly.

Znám však zvuk, jenž kvete z živé růže,

Nímž se onen bůh v nás hýbá touže,

Zhoštěn jsa všech zemských okují:

Slyším, slyším ho hle líbě znícý,

Když mi oči k očím, líce k lícy

Mína říká: „já tě miluji.“