9. Pořád snášej příkrou zlobu sudby,

Pořád snášej příkrou zlobu sudby,

Snášej pořád její hněv a žluč,

V útrap skřipcech pořáde se muč,

Nejsou věčny ty zlé srdce trudby.

Došly druhdy Ulyssovy bludby,

Vezme Bůh tě opět na náruč,

Znova vzroste vymýtěná kluč,

Skřipot sudby změní se v slast hudby.

Takou těchou těší nebe duši,

Když ji strozí svízelové kruší!

Překrásná to bláhy lidská perla!

Leč plá ještě krásnější nám berla,

Že Pán sám dal v propast bolů sebe,

To v hruď bídě celé nese nebe.